Na počátku vztahu je „já“ a „ty“, dva ostrovy, mezi nimiž pluje loď plná vášně a zvědavosti.
Postupem času tyto ostrovy nezmizí, ale vznikne mezi nimi něco nového – stabilní most, společné území, které začnete instinktivně nazývat slovem „my“, jak uvádí korespondent .
Není to jen místo setkávání, je to váš společný výtvor, psychologická pevnost, kde se cítíte jako doma. Výzkumníci šťastných manželství zdůrazňují právě vytvoření této identity páru jako jeden z klíčových úkolů.
V tomto procesu se rodí společné cíle, motivy, vtipy a dokonce i váš vlastní jedinečný jazyk – pohledy, poloslovní spojení, narážky, které jsou jasné jen vám dvěma. Začínáte nejen žít vedle sebe, ale vytváříte si svůj vlastní malý vesmír s vlastními zákony.
Toto „my“ se stává mocným zdrojem ve chvílích konfliktu. Když se objeví problém, nejste už bojujícími stranami „já proti tobě“, ale spojenci „my proti problému“.
To dramaticky mění atmosféru jakéhokoli sporu a posouvá ho z bitvy ke společnému hledání řešení. Základem takového spojenectví není slepý souhlas ve všem, ale opatrná důvěrnost postavená na upřímnosti a postupném sebeodhalování.
Na partnera nevrháte všechny své strachy a traumata najednou, ale opatrně, krok za krokem, mu svěřujete části svého já a zjišťujete, zda je připraven je přijmout. Přitom je síla „my“ paradoxně založena na respektu k hranicím každého „já“.
Zdravý vztah vyžaduje moudrou rovnováhu: mělo by existovat dostatečné společné území pro pocit jednoty, ale každý by měl mít svůj vlastní prostor – pro přátele, koníčky, ticho a prostě možnost být sám.
Být jedním, aniž byste přestali být dvěma samostatnými, celistvými lidmi, je jemné umění. Proto je tak důležité dokončené odloučení od rodičů: jen citově zralý člověk, který přestal být především synem nebo dcerou někoho jiného, může plně investovat do budování nového, horizontálního pouta.
Identita páru se neprověřuje v klidných dnech, ale v bouřích. Společné prožívání krizí, nemocí, ztrát je tmelící směsí, která drží pohromadě cihly společných vzpomínek.
Právě v těchto chvílích poznáte, zda jste schopni jeden druhého ochránit nejen před vnějším světem, ale také před vnitřními démony – sebekritikou, panikou, zoufalstvím. V každodenním životě se toto „my“ projevuje v tisíci maličkostech: ve společném rozpočtu, kde postupně mizí pevná hranice mezi „mým“ a „tvým“, v nevysloveném rozdělení povinností, ve vašich společných rituálech – ať už je to ranní káva nebo sobotní večerní televizní pořad.
Postupem času se tento pocit společenství stává tak organickým, že mění samotné vnímání času. Roky manželství se zdají být naplněnější a delší než stejná doba v předmanželském vztahu.
Protože teď se o sobě nejen učíte, ale vytváříte spolu něco víc – společnou historii, společný domov, společný život, který patří jen vám dvěma a nikomu jinému na světě.
Přečtěte si také
- Co skutečně očekávat od manželství: jak rozeznat zdravý vztah od společenské pohádky
- Jak se láska mění v průběhu let: 6 fází, kterými prochází každý pár
